Miluju, když se ve vaně ponořím pod vodu tak, aby mi koukal jenom nos a oči a poslouchám, jak dýchám. Připadám si pak jako kdybych byla zase mimino v mámině břichu. Když jdu brzo ráno ulicí a slyším jenom vlastní kroky. Když se zaposlouchám do zvuku jedoucího vlaku nebo otáčející se stránky v knize. Miluju pocit, když jdu po louce a rukou přejíždím vysokou trávu nebo když se dotknu kúry stromu. Když stojím na pláži a voda mi omývá nohy tak, že se propadám čím dál tím hlouběji. Když v noci usínám u otevřeného okna a naslouchám zvukům deště. Nebo praskání ohně za letní noci. Procházka po čerstvě nasněženém sněhu. Hluboké ponoření, kdy se zdá jakoby se život zastavil. Mysl se utiší a celý svět je jen o mě.
Nikdo mě nezná a já jsem sama,
na celém světě sama.
