sobota 25. prosince 2010

Only losers say: "Winning isn't everything."

Sklízíme to, co rozséváme. Bůh nám dává tolik, kolik dáváme my jemu. Někdy bychom chtěli věci, které by pro nás On nechtěl. Ah, jak je to těžké nežít z tohoto světa. Tady je všechno pomíjivé, nic netrvá věčně. Život je jako jeden dlouhý den, můžeme zmizet v okamžiku. Každý den je jen jednou. Jakmile skončí, už se nevrátí. Musíme vědět pro co žijeme a stanovit si cíle vyšší, než můžeme dosáhnout. K čemu by potom bylo nebe? Když naplníš svůj život cílem, už nikdy nebudeš stejnou osobností. Pokud nemáme pro co žít, pouze přežíváme. Toto je jediná kontrola, kterou máme nad svým životem.

Tento život totiž není náš. Nemůžeme ho žít pouze pro sebe.





Sklízíme to, co rozséváme. Pokud se ti nelíbí to, co sklízíš, tak změň to, co rozséváš.

středa 15. prosince 2010

Příběh o kostce ledu v jedné hlavě.

Zase padá sníh. Včera byl jeden z těch dnů. Jeden z těch, co když se objeví, nejradši bych zmáčkla na ovládači tlačítko "skip".

Ale konečně jsem se vyhrabala ven. Mrzne, sněží, fouká. Je zima. Vylezu z baráku, snažím se neuklouznout na schodech a pomalu si to šinu na zastávku. Je taková zima, že se nedá ani přemýšlet. Na cestě si můžu tak maximálně poslouchat nějakou hudbu a tupě vnímat text. Říkám si.. Mám tolik času a přitom žádnej. Dělám vše a v podstatě nic. Mám chuť koupit si někde trávu.. ale kdybych se teď zhulila a někde se zapoměla, pravděpodobně bych tam umrzla a už bych se nikdy nemohla vrátit zpět. Snažím se vzpomenout, co se mi vlastně včera stalo. Ani nevím jak a v kolik jsem usla. Ten den vůbec neměl smysl. Ani nevím, proč takové dny existujou. Proč jsou vlastně na programu, když člověk není schopen vůbec ničeho. Když neví kdo je a proč je a jestli má ňákej smysl. Dneska jsem aspoň byla schopna se vyhrabat z baráku. Třeba dneska bude úplně jinej den. Možná někoho potkám, půjdu s ním na procházku a budeme si povídat. A možná taky ne.

Dorazím na zastávku a nasednu na tramvaj do stanice TOUHA.

sobota 4. prosince 2010

Deep meaning.

Miluji čas poté, co se setmí. Chvíle, kdy je každý sám sebou. Užívám si, když poslouchám hudbu, piju kávu a mám spoustu času. Ráda se v noci procházím městem a když v létě prší, usmívám se. Miluji ten SMYSL.

Naše životy mají takový smysl, jaký jim dáme. Můžeme se stát kým chceme. Ale pokud nemáme pro co žít, nežijeme. Radost je něco, co se rodí z životního smyslu.

Vím, že jsem s Ním, přestože jsem sama. Bez Něho byla jsem nic, to On poslal vítr do mých plachetnic. Ukázal mi cestu. Miluji svůj život, nevrátila bych jedinou vteřinu.

To, co neprožijeme dnes, se už nevrátí...

středa 1. prosince 2010

Season thoughts.

Je to jako kdyby byl celý svět pokryt touhle úžasnou pěnou. Vločky, které se snáší z nebe jako kdyby byly pozdravy od Boha. Sníh je magický. Všechno je najednou krásné a čisté. Je to jako by každý den byl novou šancí a my mohli začít znovu. Ledové srdce zimy nám ovšem připomíná, že každý nový začátek něco stojí.