Když člověk cestuje, má spoustu času přemýšlet nad různými věcmi. Až moc se totiž během relativně krátké doby nachází v situacích, kdy mu nezbývá nic jiného, než sedět a hledět. Během obzvlášť dlouhé trasy pak v určitém bodě nastává onen okamžik, kdy už "tam" prostě nutně chceme být, ale cesta je ještě dlouhá. Také v životě jsem měla takových okamžiků spoustu. Například když mi ještě nebylo patnáct, ale já už jsem se nemohla dočkat občanky. Nebo jak jsem se těšila na své první legální pivo. Když už jsem chtěla mít po maturitě, ale ještě mi zbýval skoro jeden celý školní rok. V různých životních etapách toužíme po různých věcech. Čas se mění a my s ním. S časem má ale Bůh dokonalý plán. V každém okamžiku nás má přesně tam, kde nás chce mít. Vnímá to, čeho chceme dosáhnout a osobnosti, kterými se chceme stát. Ale stále jsme ještě na cestě.
Když chce Bůh aby vyrostla houba, udělá to přes noc.
Když chce aby vyrostl strom, trvá to desítky let.
Ještě nejsi tím, kým chceš být, ale ani tím, kým jsi býval*
