čtvrtek 24. května 2012

Let me fly.

Potkala jsem starého kamaráda. "Tak co ty, kde, proč, jak?"

Máš chlapa? A když ho nemáš, tak proč ho aspoň na každém kroku nehledáš? Takže ty nevíš, co od života vlastně chceš?

Někdy, když se ve vaně ponořím, tak si přeju abych vyplavala v úplně jiné koupelně, někde na druhém konci světa. Nebo když se ráno probouzím, ale oči mám ještě zavřené. Třeba jsem v úplně jiné zemi. Jsem někdo jiný. Možná se probudím v Africe, kde lidé denně řeší co jíst a pít a kde nebude čas řešit problémy vlastní existence.

Když z roku na vaší občance vypovídá určitý věk, společnost od vás očekává jisté chování. Nevím proč, ale je to jako kdyby vám dávali pomyslný manuál na (snad) spokojený život. Pokud se rozhodnete se jím neřídit, většinu to překvapí a vy pak často doufáte, že se probouzíte v jiné zemi nebo se vynořujete v cizí vaně. Někdy se pak člověk schovává sám před sebou, před oním manuálem, který sice vnitřně nepřijal, ale jež mu byl vsugerován a uvnitř existuje.Chtěl být jako ostatní, ale nejde to.

V poslední době mívám pocit, že jsem si zvolila určitou cestu a jestli z ní jen trochu odbočím, zklamu všechny a všechno co je této cesty součástí. Vlastně je to jednosměrka, už se nemůžu vrátit zpět. Ale co když dojde benzín?

Vendulo, žij svůj život tak jak ty chceš. Né tak, jak chtějí ostatní. Je to tvůj život.
Žij tak, jak ty chceš.