Stává se mi to už dlouho. Co si pamatuji. Těžká zkouška nebo životní situace. Ten zoufalý pocit. Pocit očekávání, obava z výsledku. Střídání nálad.Jsem šťastná, protože si představuji, že jsem uspěla.
Jsem smutná, protože si představuji, že jsem prohrála.
Chvíle napětí a pak...
FAIL. Stejně jsem prohrála.
V ten okamžik si pak vždycky říkám PROČ? Všichni ostatní uspěli a já zas nic. Opět jsem jediný loser. Ten, o kterém všichni mluví, nic neumí, nic neví. Tak proč zrovna já? Proč mám pocit, že si zasloužím něco jiného?
Ve skutečnosti je všechno úplně jinak. Nikdo o mě nemluví. Nikdo si nemyslí, že nic neumím. Nikdo ani nepomyslí, že bych něco nevěděla. Skutečnost je ta, že o mě nikdo ani neví. Každý má svůj vlastní život a své vlastní starosti. Jsem jen další stéblo v kupce sena. Možná mám obličej, který nikdo jiný na tomto světě nemá.. přesto, že číslo na konci posledního řádku občanky mluví jinak. Jsem jen jedna z hvězd co svítí na nebi.
Jenom on mě zná jako všechny ostatní na tomto světě. Tak PROČ mě pořád uvádí do těchto situací? Nechci aby byl tento pocit mým životním údělem a doufám, že toto není příprava na každodenní budoucnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat