Návod k použití.

Minuty a dny ubíhají, poslední květ jarně rozkvetlé třešně mizí a je tu opět léto. Ani nevím, kdy přišlo, protože čas jako vždy nevnímám, takže si zřejmě ani nevšimnu, až zase odejde. Stává se podivným pít ráno horkou kávu, když mě budí pražící sluneční paprsky. Ale nebýt toho ranního šálku, tak ani nemám proč se vlastně vykopat z postele. Nevím, jak se to událo, ale vycházím z domu. Světlo mě oslepí, neboť po celém tom roce nejsem zvyklá vycházet do jasných ulic. Brejle nevedu, stejně je vždycky ztratím nebo zničím, byla by to jen další zbytečná věc v mém životě. Projdu městem a dojdu na okraj, na louku a pak jdu lesem a pořád dál, dokud mé nohy můžou. V tento okamžik o mě nikdo neví a přece na mě čeká tolik věcí. Bohužel, nikdo za mě neodtančí můj tanec, neodzpívá moji píseň, nikdo za mě nenapíše můj příběh. To, kdo jsem jsem právě tady a teď, každou minutu začínám něco nového. Jedinou hranicí je hranice života. Vzpomínky chci schovat do bublin, ty špatné popraskat a ty hezké dofukovat. Lehám si do trávy a přemýšlím o budoucnosti. Postupně přicházejí další lidé a lehají si kolem mě, je nás víc a víc a louka už je plná, ale oni stejně přicházejí. Všichni ti, kdo hledají manuál k životu.