Once it felt like forever.

Lidský život rovná se vztahy. Každou osobnost určuje pouto k ostatním.. Koho si vybereme a pozveme do našeho srdce? Někdy množné číslo nahrazujeme jednotným a s ním každým dnem tvoříme minulost. Minulost, kterou už nikdy nemusíme zapomenout.. Dny, týdny, měsíce a roky, které si budeme pamatovat až do konce našeho bytí. Naopak naše rozhodnutí ovlivňují naši budoucnost. Tak proč pořád opakuju tu stejnou chybu, která mě nutí jít pořád po stejné cestě.. ? Konečně dojdu na rozcestí a vydám se jinou cestou s vědomím, že když sejde z očí, tak sejde i z mysli. Jenže pak na oči opět přijde a donutí mě se vrátit zpátky.. A nejen, že cestu, kterou jsem šla tam jdu zase zpátky. Ale je pak ještě těžší jít stejnou cestou zase pryč, než dojdu na další rozcestí.

Proč je tak těžké konečně říct: "už dost..?"

Topit se ve vlnách není největším selháním.

Největším selháním je nikdy z lodi nevystoupit.

A já snad konečně vystupuju.