neděle 8. května 2011

Change your life.. today*

Spousta lidí říká, že je lepší si nic neplánovat. Kdyby to náhodou nevyšlo, tak ať nejsme zklamaní. Přesto.. každý má aspoň nějakou představu o své budoucnosti. Určitě není člověka, který by ve své mysli ani na minutku nezabloudil do těchto koutů. Sny jsou ale pro náš život důležité. Je jen na nás kterým směrem vystřelíme naši hvězdu osudu.. Všichni máme stejnou moc, stačí se jen rozhodnout. A pokud je to ten správný směr, poznáme to. Neboť vždy je všechno tak jak má být. Náš osud, to je nikdy nekončící proces. Ale jsi to ty, kdo stojí na křižovatce a přemýšlí, kterou cestou se vydat.



Tajemství života není to, co sami změníme.. Ale to, co dovolíme, aby Bůh změnil v nás..

pondělí 21. března 2011

heart beat.

Mezilidské vztahy mě fascinují.
Pro každého člověka musí existovat jiný, který k němu zapadá jako dílek puzzle.
Myslím si, že je ten člověk léta součástí mého života.
A stejně z toho obrázek není..
Ale věci nejsou nikdy takové, jakými se zdají.
Všechno co se děje, děje se pro náš prospěch.
Ikdyž se nám to zrovna nelíbí.
Včerejšek je historie.
Zítřek je tajemství.
Dnešek je dar.
Život je neobyčejný.
Chuť každé chvíle neopakovatelná.
Je jen na tobě s kým ji strávíš.

středa 2. března 2011

I wish I could run.

Stává se mi to už dlouho. Co si pamatuji. Těžká zkouška nebo životní situace. Ten zoufalý pocit. Pocit očekávání, obava z výsledku. Střídání nálad.
Jsem šťastná, protože si představuji, že jsem uspěla.
Jsem smutná, protože si představuji, že jsem prohrála.
Chvíle napětí a pak...
FAIL. Stejně jsem prohrála.
V ten okamžik si pak vždycky říkám PROČ? Všichni ostatní uspěli a já zas nic. Opět jsem jediný loser. Ten, o kterém všichni mluví, nic neumí, nic neví. Tak proč zrovna já? Proč mám pocit, že si zasloužím něco jiného?
Ve skutečnosti je všechno úplně jinak. Nikdo o mě nemluví. Nikdo si nemyslí, že nic neumím. Nikdo ani nepomyslí, že bych něco nevěděla. Skutečnost je ta, že o mě nikdo ani neví. Každý má svůj vlastní život a své vlastní starosti. Jsem jen další stéblo v kupce sena. Možná mám obličej, který nikdo jiný na tomto světě nemá.. přesto, že číslo na konci posledního řádku občanky mluví jinak. Jsem jen jedna z hvězd co svítí na nebi.
Jenom on mě zná jako všechny ostatní na tomto světě. Tak PROČ mě pořád uvádí do těchto situací? Nechci aby byl tento pocit mým životním údělem a doufám, že toto není příprava na každodenní budoucnost.

sobota 25. prosince 2010

Only losers say: "Winning isn't everything."

Sklízíme to, co rozséváme. Bůh nám dává tolik, kolik dáváme my jemu. Někdy bychom chtěli věci, které by pro nás On nechtěl. Ah, jak je to těžké nežít z tohoto světa. Tady je všechno pomíjivé, nic netrvá věčně. Život je jako jeden dlouhý den, můžeme zmizet v okamžiku. Každý den je jen jednou. Jakmile skončí, už se nevrátí. Musíme vědět pro co žijeme a stanovit si cíle vyšší, než můžeme dosáhnout. K čemu by potom bylo nebe? Když naplníš svůj život cílem, už nikdy nebudeš stejnou osobností. Pokud nemáme pro co žít, pouze přežíváme. Toto je jediná kontrola, kterou máme nad svým životem.

Tento život totiž není náš. Nemůžeme ho žít pouze pro sebe.





Sklízíme to, co rozséváme. Pokud se ti nelíbí to, co sklízíš, tak změň to, co rozséváš.

středa 15. prosince 2010

Příběh o kostce ledu v jedné hlavě.

Zase padá sníh. Včera byl jeden z těch dnů. Jeden z těch, co když se objeví, nejradši bych zmáčkla na ovládači tlačítko "skip".

Ale konečně jsem se vyhrabala ven. Mrzne, sněží, fouká. Je zima. Vylezu z baráku, snažím se neuklouznout na schodech a pomalu si to šinu na zastávku. Je taková zima, že se nedá ani přemýšlet. Na cestě si můžu tak maximálně poslouchat nějakou hudbu a tupě vnímat text. Říkám si.. Mám tolik času a přitom žádnej. Dělám vše a v podstatě nic. Mám chuť koupit si někde trávu.. ale kdybych se teď zhulila a někde se zapoměla, pravděpodobně bych tam umrzla a už bych se nikdy nemohla vrátit zpět. Snažím se vzpomenout, co se mi vlastně včera stalo. Ani nevím jak a v kolik jsem usla. Ten den vůbec neměl smysl. Ani nevím, proč takové dny existujou. Proč jsou vlastně na programu, když člověk není schopen vůbec ničeho. Když neví kdo je a proč je a jestli má ňákej smysl. Dneska jsem aspoň byla schopna se vyhrabat z baráku. Třeba dneska bude úplně jinej den. Možná někoho potkám, půjdu s ním na procházku a budeme si povídat. A možná taky ne.

Dorazím na zastávku a nasednu na tramvaj do stanice TOUHA.

sobota 4. prosince 2010

Deep meaning.

Miluji čas poté, co se setmí. Chvíle, kdy je každý sám sebou. Užívám si, když poslouchám hudbu, piju kávu a mám spoustu času. Ráda se v noci procházím městem a když v létě prší, usmívám se. Miluji ten SMYSL.

Naše životy mají takový smysl, jaký jim dáme. Můžeme se stát kým chceme. Ale pokud nemáme pro co žít, nežijeme. Radost je něco, co se rodí z životního smyslu.

Vím, že jsem s Ním, přestože jsem sama. Bez Něho byla jsem nic, to On poslal vítr do mých plachetnic. Ukázal mi cestu. Miluji svůj život, nevrátila bych jedinou vteřinu.

To, co neprožijeme dnes, se už nevrátí...

středa 1. prosince 2010

Season thoughts.

Je to jako kdyby byl celý svět pokryt touhle úžasnou pěnou. Vločky, které se snáší z nebe jako kdyby byly pozdravy od Boha. Sníh je magický. Všechno je najednou krásné a čisté. Je to jako by každý den byl novou šancí a my mohli začít znovu. Ledové srdce zimy nám ovšem připomíná, že každý nový začátek něco stojí.