Všechno, na co čekáš, přijde s tebou.

Sníh zrovna čerstvě roztál a všude je cítit Země. Jde skoro slyšet, jak dýchá. Chodníky ještě pokrývají pozůstatky zimy, štěrk a vrstvy soli. Když se dívám na nebe, představuju si, že se mi Bůh dívá přímo do očí a když mi vítr češe vlasy, představuju si, že mě Bůh hladí. S nástupem jara začíná nová kapitola a s ní i nové myšlenky. Zimní prázdnota na plicích pomalu odeznívá.. Přestože je zima jedním z nejkrásnějších období roku, ta černá stránka se jí prostě upřít nedá. Je jasné, že na slunečním světle vidíme věci jinak. Vím, že pokud budu milovat lidi pro to, čím jsem já, ukážu jim, že od nich nic nepotřebuju, neboť moje láska není založena na zisku. A toho chci dosáhnout. Vím, že tato jistá prázdnota nás všechny užírá. Ale právě z prázdnoty On vychází. Lidé tam nacházejí klid. A také Jeho, protože tam On čeká a vždycky bude. Je tady pro všechny, natahuje svou ruku a říká: "Miluji tě, takového jaký jsi." Zmizí tam všechny myšlenky, obavy, úzkost, smutek i strach. Přijde život, který má smysl. Bez strachu a plný lásky. Je to místo, kde naše mysl konečně najde klid.